Komiksová recenze: Bitevní pole

Garth Ennis stále šíří světonázor, že klasické superhrdinské vyprávěnky jsou zbytečné a prázdné. Irituje ho nekonečná měsíční periodicita, která předem blokuje jakékoliv snahy o progresivnější vývoj charakterů, a tak si z nadlidí navlečených do pestrobarevných elasťáků pravidelně utahuje prostřednictvím vlastní tvorby. Stačí si připomenout, jak v Hitmanovi potupně zacházel s Batmanem nebo Green Lanternem, omrknout parodické album The Pro, kde byla speciálními schopnostmi obdařena prostitutka, případně juknout do nedávno česky uvedené Bandy, která naštvaně rozdupává představu superhrdinů jako vzorů morální integrity.

K další Ennisově libůstce patří válečné příběhy, které louskal už jako malý capart. Z ryze technického a estetického hlediska se našel v 2. světové válce, kdy došlo k významnému zdokonalení tanků, letadel, lodí i střelných zbraní. A samozřejmě šlo také o událost, která definovala 20. století, takže se z ní dá bohatě čerpat jak z ohledu konkrétních střetů, tak ze strany válečných traumat.

Na nejdramatičtější období novodobé historie, které vypálilo nesmazatelný cejch do psychiky několika generací, se Ennis zaměřil již v letech 2001 a 2003, kdy pro Vertigo psal dvousvazkové War Stories.  Na globální konflikt nahlížel z perspektivy běžných jednotlivců. Jak je u něho zvykem, nezdráhal se ukázat smrt a násilí explicitním a pompézním způsobem, ale v popředí stál člověk jako individualita, nikoliv anonymní masa lidí. U prvního svazku Bitevních polí, který obsahuje tři na sobě nezávislé povídky, pracuje s totožným formátem.

Příkladně slouží část Drahý Billy, která retrospektivně ukazuje proměnu milosrdné zdravotní sestry Carrie na ošetřovatelku smrti. V dopise svému milému oznamuje, jaký vliv na ní měly prožité zločiny proti lidskosti a proč zdánlivá maličkost vede k tragédii. Ennis v průběhu naťukne také scény leteckých útoků na pozemní vojsko a přeplněné japonské čluny, nejmrazivější jsou však civilní momenty s ústřední Carrie. S racionální chladnokrevností likviduje zraněné Japonce a ospravedlňuje své chování, což je ještě umocněno kompozicí jednotlivých panelů. U své oběti je zobrazena vždy z podhledu s výrazným stínem na zdi nebo ve tváři, jenž dramaticky předznamenává příchod zubaté.

Zbývající dvě povídky bohužel hrají přímočařeji na první signální, jelikož se šokantní prvky derou před osobní příběhy. Muž rozemletý v pásech, amputace končetiny pomocí zubů nebo bizarní jatka v rozstříleném tanku vyznívají v Ennisově podání jako tradiční manýra, kterou se v bonusových materiálech snaží zdůvodnit dobovým kontextem a prozrazením, co je pravda a co fikce. Z kreseb Russe Brauna a Carlose Esquerry je namísto fyzické bolesti a utrpení cítit prosté konstatování, že válka byla svinstvo.

Ennis si zřejmě ani nedává vyšší ambice než čtenářsky vděčnou formou připomenout hrdinství mužů a žen, kteří obětovali své životy. Svůj záměr naplňuje, jelikož příběhy z Bitevních polí vykazují zjevné řemeslné kvality. Za emocionální přidanou hodnotu se dá posléze považovat psychické trauma, jež je přesvědčivě vykreslené v Drahém Billym.

 

BitevnĂ­ pole

Scénář: Garth Ennis

Kresba: Russ Braun, Peter Snejbjerg, Carlos Esquerra

Překlad: Martin Verner

NakladatelstvĂ­: BBart

PoÄŤet stran: 248

Cena: 499,- KÄŤ

Info: www.bbart.cz