Komiksová recenze: Joker

V češtině se poprvé představuje příležitostný komiksový tým o dvou členech. Ačkoliv Brian Azzarello zmínil v rozhovoru pro server Newsarama, že se už pomalu nesnesl po dokončení komiksu Lex Luthor: Man of Steel s kreslířem Lee Bermejem, stejně se dávají znovu a znovu dohromady. Za což můžeme být jedině vděční. Třeba kvůli u nás nedávno vydanému Jokerovi, do něhož se pustili právě po zmapování plešatého záporáka.

Zatímco v albu o Supermanově nemesis zastával pozici vypravěče samotný Lex Luthor, u Jokera, jehož charakter stojí na iracionálním chování, by mohl být popis vnitřních pochodů spíše na škodu. Roli průvodce proto přebírá Jonny Frost, tvrďák, který chechtajícího se zabijáka obdivuje, přestože pořádně neví, co je opravdu zač. Když Gothamem začne kolovat zpráva, že Jokera propustí z Arkhamského blázince, Jonny se dobrovolně přihlásí, že pro něj zajede. Pro nemoc, která dle jeho slov nějak přesvědčila doktory, že už není nemocná. Pro nemoc, která jen co se dostane ven, začne shromažďovat staré známé, s jejichž pomocí opět infikuje město chaosem a utrpením. Inkubační doba je krátká a Jonny zjišťuje, kdo se skutečně skrývá za tváří vtipálka, který cedí hlášky zábavné jako hořící školka.

Přestože scenáristé a kreslíři prozkoumávají Batmanův vesmír již přes sedmdesát let, stále se dá přicházet s novými způsoby, jak na známé aktéry nahlížet a jak si s nimi hrát. Příkladně fungují právě Azzarello s Bermejem, kteří čtenáře zasypávají gothamskou špínou bez ohledu na kontinuitu. V jejich podání jsou všechna zákoutí odpudivá a hnusná. Mezi kontejnery hnijí lidská těla, na záchodcích sedí rozstřílení nešťastníci s kalhotami proklatě nízko a ani ve vlastním bytě si nemůže být člověk jistý, že se vyhne psychopatovi s břitvou a blbou náladou. Místní svět je pochybný, rozostřený jako po pár locích hnědé kořalky a plný cynických promluv.

Není proto divu, že takřka každý protagonista, který v drsném světě dokáže žít, představuje potenciální zlo. Killer Croc je nekompromisní horou svalů, jež se paktuje s Jokerem hlavně pro tu bizarní výslednou srandu. Šibalský úsměv nemluvné Harley Quinn znamená, že někdo zemřel, nebo brzy zemře bolestivou smrtí. K vetchému Edwardu Nigmovi se váže stejně jako k jeho hádankám velký otazník. Ústřední Joker poté znázorňuje děsivou kombinaci nemocného, šíleného, zvráceného, citlivého i žalostného člověka, před kterým se mají všichni na pozoru. Sebrali mu totiž nádherné hračky, které chce s rozmazleností malého dítěte zpátky. A pokud je nebude mít on, nebude je mít nikdo.

V jeho zjizvené a rozšklebené tváři je možné najít spojitosti s Jokerem Heatha Ledgera, Bermejova verze ale přišla dřív, než se objevila první oficiální fotka namaskovaného herce, a tak jsou zbytečné spekulace, že by se musel podvolit filmové podobě. Bermejo je osobitý. V expresivních výrazech srozumitelně znázorňuje všechny emoce. Noirově dramatické přechody mezi světlem a stínem jsou u něho čitelné nejen v okolním prostředí, ale především na samotných charakterech. Kromě tváří mají zkrabacené i kabáty, košile, vesty nebo obleky a světlo láme materiály i na obyčejném prostěradle.

Bermejo s Azzarelem zkrátka zohýbali zažité univerzum do krásně odporné podoby. Ačkoliv Batman na agresivní běsnění dohlíží a je obecně vzato cítit z každé stránky, tentokrát by v Gothamu asi nikdo nechtěl kvůli vlastnímu bezpečí ani přestupovat. Komiks se zběsilým úsměvem na přebalu si však říká o opakovanou návštěvu.

Joker

Scénář: Brian Azzarello

Kresba: Lee Bermejo

Překlad: Petr Zenkl

Nakladatelství: BBart

PoÄŤet stran: 128

Cena: 399,- KÄŤ

Info: http://www.bbart.cz/

Martin Čuřík