RECENZE

 

Filmová recenze: Submarino

Pustíte-li se do hledání, co označuje slovo submarino, měli byste se dopídit k jednomu ze způsobů fyzického mučení. Jde o to, že strčíte nějakému jedinci hlavu pod hladinu, přičemž se často jedná o vodu, která by testem zdravotní nezávadnosti jen těžko prošla, a držíte ho až k hranici udušení. Zkrátka nic příjemného. Jaký potom může být film Submarino?

 
Z logiky věci nemůže být snímek Submarino rozjuchanou podívanou. Zaprvé se jedná o kousek ze severské země, tedy z míst, kde se již kvůli množství vyprodukovaných depresivních příběhů dá považovat trýznění diváka za národní sport. Zadruhé se na postu režiséra honosí jméno Thomase Vinterberga, který se rád nimrá v dramatických situacích, čemuž odpovídá i pochmurná atmosféra jeho děl. A zatřetí jde o prostý název, jehož význam byl zmíněn v perexu. Nemá sice se samotným filmem zase tolik společného, ale avizuje, že srandy tu nebude kopec, ba ani kopeček.



Již v úvodu je divák konfrontován s tragédií, když se na plátně objeví dva sourozenci žijící ve strašlivých podmínkách s matkou a nedávno narozeným bráškou. Musí se o nového člena rodiny starat sami, protože jejich mamča zvládne akorát pít v častých intervalech velké množství alkoholu. Ačkoliv se v jejich životech objeví i nějaké kladné chvíle, traumatické zážitky převažují. Není proto divu, že o několik let později se setkáváme s Nickem, kterého čerstvě propustili z vězení. Za jeho koníčky se dají považovat pivo, posilovna a pomáhání všemožným outsiderům z okolí, čímž se pokouší vykoupit z pocitu ztráty. Jenom cesta k mladšímu bráchovi bude zřejmě těžší, než předpokládal.



Vinterberg se v průběhu stopáže zabývá celou řadou témat a situací. Vypráví o zodpovědnosti vůči dětem i sourozencům, drogové závislosti, nedostatku financí, objeví se i nějaké to úmrtí a očekávané vypořádávání se s minulostí. Veškeré události jsou temné a smutné a osud ústředních postav osciluje od jednoho srabu k druhému. Nicka ani jeho bratra nepotká nic dobrého, což se ale s ohledem k jejich životům dá považovat za přirozený průběh. Když se systematicky pohybují v negativním prostředí, nedostanou se z něho ani za předpokladu, že se jim zrovna přihodí něco kladného, jelikož zkrátka neví, jak šance využít.

Submarino je díky tomu velmi realistickou podívanou, která z diváka ždíme emoce do té doby, dokud něco odkapává. A leckdy se vás snaží dusit i v době, kdy by se hodila pauza. Jako by se Vinterberg pokoušel otestovat, co všechno ještě schroustáme a co už je moc. Na této pomyslné linii naštěstí balancuje velmi schopně, ale někdy zkrátka přešlápne. Zaškobrtnutí, kdy už se události zdají být tzv. over the top, ale nejsou ani tak zapříčiněna samotným příběhem, nýbrž způsobem, jakým je vyprávění podáno.



Submarino totiž není lineární. Vinterberg film rozdělil do několika částí, mezi nimiž časově přeskakuje. Zaměří se na Nicka, aby následně pomocí flashbacku dořekl, co se dělo s malým bráchou, přičemž tyto dvě linie porůznu dle potřeby prolíná. Technicky je všechno bez problému, jenže právě filmařské techniky částečně ruší onen realistický dojem. Ačkoliv mohou být všechny události dle skutečnosti, právě zatajování informací a jejich použití až ve „správný“ moment se „správným“ hudebním doprovodem vytrhává z kontextu. Jednoduše za tím částečně cítíte konstrukt namísto bezprostřednosti. V podstatě tak jeden za zakladatelů Dogma 95 dojíždí na to, že se rozhodl pravidla manifestu porušit.

Aby však nedošlo k mýlce, Submarino je stále nadprůměrný a hutný zážitek. Herci v čele s Jakobem Cedergrenem jsou skvělí a natočené je to povětšinou zručně a s rozmyslem. Klidně na tento film, který stojí na pomezí běžné a festivalové produkce, jděte s dobrou náladou. V průběhu ji s velkou pravděpodobností beztak poztrácíte.

Hodnocení: 80%

Submarino
Česká premiéra: 23. září 2010
Dánsko / Švédsko, 2010, 100 minut
Režie: Thomas Vinterberg
Scénář: Tobias Lindholm, Thomas Vinterberg
Kamera: Charlotte Bruus Christensen    
Hudba: Kristian Eidnes Andersen
Střih: Valdís Óskarsdóttir, Andri Steinn
Hrají: Jakob Cedergren, Peter Plaugborg, Patricia Schumann , Gustav Fischer Kjærulff, Morten Rose, Helene Reingaard Neumann a další
 
 
 
 

ČLÁNKY AUTORA

 
 
 
 
 
 
 
 

Partnerské linky: festivaly 2016