Report z koncertu Air od Myclicka

Když jsem psal v únoru recenzi na album Talkie Walkie od francouzských Air a udělil mu deset hvězdiček z deseti, ještě jsem netušil, co se později semele mezi laserem mého přehrávače a tou novou stříbrnou plackou. Z původního nesmělého olizování digitálním paprskem ta deska stále častěji přicházela na návštěvu, nakonec se spolu ti dva budily, dělaly mi společnost ve dne v noci a vznikl mezi nimi takřka harmonický vztah, založený na romantice, něze a vášni…

Nedávno jsem zaregistroval zajímavou věc. Vždyť všichni ti, kteří ve světě něco znamenají, už u nás vlastně byli a někteří i několikrát. Snad jen na prstech dvou rukou by se dalo spočítat, kdo všechno se naší malé zemičce vyhnul. Patří k nim stále nedostižní Groove Armada (ke všemu s nimi nedávno naši východní sousedé měli tu čest) a do tohoto úterý to byli i Air. Osobně bych si je raději vychutnal na nějakém festivalu pod otevřeným nebem (také tak rádi vzpomínáte na loňské Massive Attack?), ale vzhledem k tomu, že těch fesťáků je ve světě opět víc než dost a z různých koutů naší zeměkoule přišly určitě lukrativnější nabídky, zavděk jsme museli vzít těsně před dobou dovolených tolik oblíbeným a stále v anketách vítězícím klubem Roxy. A proto také vlastně bylo všechno tak, jak se už dopředu dalo předpokládat - lidí a horka moc a vzduchu naopak málo. Jak vtipně pronesl DJ Tvyks, který samozřejmě jen opravdu těžko může u francouzské muziky chybět, tohle byli zkrátka Air tak nějak bez "airu". :)

Ve 20:20 vše odstartovala skladba Venus, tedy ta samá, která úvodní čas odpočítává i zmiňované desce. Teď však chvíle napětí! Jaká bude ta druhá? Čeká nás koncert ve stejné podobě, jak jdou jednotlivé tracky na desce za sebou, tedy například imitace předloňského "vystoupení" norských Röyksopp? Nikoli! Dobře to dopadlo a po celý večer jsme mohli býti svědky toho nejlepšího, co kdy Air ve studiu dali dohromady a to bez ohledu na rok vydání. Na druhou stranu to ovšem neznamenalo, že by to byl pouze večer poskládaný z hitovek. Jasně, že zazněly ty nejznámější, místy byla však nálada také hodně ponurá a tak nějak hloubavá… Pokud jste se báli, že Air vypadají koncertně tak, že na jednom konci pódia stojí za bariérou mašinek Nicolas Godin a na druhém stejně schovaný Jean-Benoit Dunckel (znovu narážka na dvojčlenné vystoupení Röyksopp), pak jste jistě nečetli tiskovou zprávu. Ta totiž slibovala šestičlennou sestavu a v reálu tak byli oba pánové vpředu a ostatní členové skryti v pozadí. Už dva autobusy, kamion a agregát před vchodem slibovaly slušné zabezpečení a početnou "Air crew".

Teď však zpět k samotnému vystoupení! Zaplať pánbůh se nejednalo pouze o totožné verze s těmi albovými. Některé takové byly, jiné zase rozkvetly v úplně nových květenstvích. Už ten pískací motiv v Alpha Beta Gaga musel zvednout hlavy všem - Nicolas Godin  jej totiž hvízdal živě a vy jste mu každé fouknutí vzduchu mezi rty vděčně odezírali a drželi palce, aby to zvládl až do konce… Chlapci vhodně kombinovali hitovky s poněkud intelektuální náplní a tak vznikala stále zajímavá hudební koláž. Publikum bylo tentokrát postarší, hodně vnímavé a namíchané z nejrůznějších koutů světa,  aby připravilo těm šesti úžasnou atmosféru, která se v tom klubu dala téměř ukrojit. Jak se dalo předpokládat, pravá ruka se nejčastěji dotkla té levé hlavně při střípkách z alba Moon Safari - tedy Kelly Watch The Stars či Sexy Boy, kdy se kotel v Roxy i slušně zavlnil. Pánové při svém vystoupení své nástroje často střídali. Klávesy na krk, které s takovým nadšením používal Michal David, :) měnili hned za stařičký Moog, proběhlo i pár výměn kytar a měnit dokázal i vokodér. Ten totiž opravdu úžasně dokáže mužský hlas soustavou různých elektronických vymožeností zabarvit do téměř čistého ženského provedení, o čemž jsme se tu mohli přímo na koncertu přesvědčit!

Přidávalo se dvakrát a absolutním trhákem večera se tak stalo závěrečné outro, kdy už tak dokonalá skladba La Femme d´Argent (která zase stylově tehdy otevírala Moon Safari) byla natažena do úctyhodné délky čtrnácti minut, aby excelovaly hlavně staré hammondky. To byla opravdu třešnička na dortu. K tomu všemu si připočtěte chvíli disco světla, chvíli nádherné svítivé růžové a bleděmodré kvádry jako ze Spielbergova filmu Blízká setkání třetího druhu (jak trefně pronesl můj kolega Austin Powers) a můžete jen litovat, že jste lupínek nezačali shánět o něco dříve. Těch zájemců s výmluvnou cedulkou "Koupím lístek" totiž před vchodem pár zoufale stepovalo… Náš fotograf Jedi se mi svěřil, že publikum tedy tentokrát příliš tolerantní k jeho bleskům nebylo, takže jsem opravdu moc rád, že místo tahání drahého aparátu si teď v klidu domova jen píšu své dojmy z jednoho podařeného večírku a znovu poslouchám Talkie Walkie. :) Asi jsem na něm opravdu závislý, ale ta hodina a půl úterního koncertu mu dala zase úplně jiný rozměr. A na to hezké já vzpomínám rád…

Myclick

Recenze posledního alba Air Talkie Walkie od Myclicka