What the Funk? v XT3 - report od Romana

Duch nadcházejících Velikonočních svátků symbolizoval malý čokoládový zajíček zabalený do zlatého staniolu umístěný přesně před mixážním pultem. Jak rafinované :) Duchovní tahle akce byla ale trochu z jiného hlediska. Poté, co v Radosti FX nejspíš už další Solid Steel neuslyšíme (tak se ke mně donesla informace), otěže těchto zajímavých večírků zůstaly pouze na bedrech klubu XT3. Nebyl to ale jen Sparky, který dokázal vyburcovat tento klub k divokým tanečkům. I když největší zásluhu na tom měl právě on, protože coby hlavní hvězda večera měl tu čest hrát v ten nejlepší možný čas. Ještě před ním si to ale v příjemně uvolněné atmosféře na legendární pražské adrese Rokycanova 29, dávali čeští DJs v pořadí Trusty, Tall, Blue a Richard. Vystoupení Trustyho jsem zastihl až v jeho druhé polovině, kdy XT3 obývalo pouze prvních pár nadšenců. Ačkoliv na flyeru k akci měl za sebou tento člen uskupení Inside Kru značku UK, věřte, že je to Čech jak poleno. Dokonce Pražák. V prvních chvílích mé přítomnosti hrál pro sebe, mě a několik přihlížejících od kulatých stolů spíše drumanbassové tracky, později však zpomalil do breakbeatu a na správnou frekvenci dostával pomalu a jistě další a další příchozí, kteří si nejspíš nechtěli nechat ujít dvojici eklektických pánů ze seskupení Eclectica.

Na dvojici Blue & Tall jsem se osobně velmi těšil. K mé ještě větší radosti si oba dva střihli více méně back2back set, což mnohé návštěvníky pomalu ale jistě dostávalo čím dál tím blíže parketu. První odvážlivci se už vlnili do rytmu a i když bych si předtím možná bláhově myslel, že tenhle set bude spíše k poslechu, než tanci, oba členové z Eclectica crew mi mojí myšlenku nechali okamžitě rozplynout. Na těch breaky podepřených skladbách plných jazzových a soulových momentů s řadou vokálů nešlo nevytvořit atmosféru k tanci přímo vybízející a tak mě moje sedící tělo nějak přestávalo poslouchat a můj sluchový aparát chtěl být tomu líbivému a kvalitně silnému zvuku co nejblíže. To by ale nesměl být line-up postavený tak jak byl. Čas neúprosně postupoval vpřed a než se člověk nadál, nastalo opět střídání stráží.

Tady přichází čas na snad jedinou kritiku z mé strany. Při příjemně taneční a různé styly kombinující hudbě od Talla a Bluea, nastal docela nešetrný zlom ve stylu, kdy se ta gramofony postavil DJ Richard. Od prvních chvil se ujal techniky po svém a výraznou změnou hudebního stylu nečekaně odvelel polovinu tanečníků zpátky na svá místa nebo k barům. Ani mě jeho pojetí hip-hopu příliš nesedlo a i když se v tomhle žánru až tak neorientuji, bylo mi jasné, že cestou pouštění desek jedné za druhou bez nějakých zkrášlujících elementů, které k tomuto stylu prostě patří, se atmosféra zpátky nevrátí. Jestli Richard svůj přístup později změnil, to už vám neřeknu, protože i já se vydal obhlédnout terén klubu a po posilnění se na barech a pár hrách na fotbálku (bohužel ze tří přítomných fungoval jen jeden a těžko se to dalo bez většího označení poznat) se na scéně pomalu připravoval DJ Sparky.

Musím se přiznat, že tentokrát PR zprávy nelhaly. Jak tomu v drtivé většině případů bývá, PRkám se pro jejich účelnost věřit nedá, ale když jste si před samotnou akcí What The Funk? přečetli, že Sparky přiveze desky obyčejným smrtelníkům nedostupné a že jeho set obsáhne od 70. let po současnost téměř všechno, tak jste si mohli být jisti, že tomu tak bude a že Sparky přihodí ještě něco navíc. Krátce po začátku jeho setu už ležel i ten čokoládový zajíček a podobně dostal Sparky také většinu z teď již hodně solidně zaplněného klubu. Parket často doslova vřel. Ať už to byl soul, hip-hop, latino, samba, breaky nebo nějaký jiný hudební styl, Sparky ho zahrál tak, jako by mu byl vlastní. Dostalo se na řadu věcí z katalogu labelu Ninja Tune a jen pro názornost hudebního rozpětí a rozmanitosti jeho vystoupení uvedu příklad, kdy během několika málo minut zazněla Spandex Man od Mr. Scruffa a vzápětí byla vystřídána jednou divokou electro vypalovačkou ze současnosti. Tudíž je vám určitě jasné, že prostor tu dostal téměř každý hudební žánr, který vás jen napadl. V závěru volil Sparky převážně d´n´b placky a celý set tak dovedl do hodně vypečeného finále, kdy nejeden tanečník propotil své svršky.

Kdo měl ještě síly a chtěl se dále bavit, měl možnost společně s jedním ze členů Beatcase, DJem Tucem. I tak ale výše popsané stačilo na odnesení si z klubu XT3 mnoho parádních a živých vzpomínek. Výborně naladění návštěvníci na zaplněném parketu mají mimo DJs a zvuku taktéž velký podíl na konečném skvělém obrázku celé akce. Myslím, že se vyplatí navštěvovat i menší kluby, kde nejezdí ti údajně "nej" na světě. Dost často v nich narazíte na úplně jiné "nej" jako tomu bylo třeba na dubnové edici akce What The Funk? A příště klidně už s vykřičníkem.